Červen 2013

Moje srdce je továrna na sny

19. června 2013 v 13:42 | Veronika |  Ostatní
Mám za sebou již třetí ročník festivalu Votvírák a musím říct, že je to každým rokem lepší a to hned v několika ohledech. Hlavní věcí je samozřejmě program. Jsou věci, které mě na letošním programu mrzeli, hlavně je to nepřítomnost skupin Mandrage a Chinaski. Chinaski pro mě byli po oba ročníky absolutní špičkou, letos bohužel nepřijeli. Potom jsou ale také věci, které mě těší, tady je to hlavně skupina Katapult, dále Ivan Mládek a Jaroslav Uhlíř na hlavní stage. Vrátím se ke Katapultu. Pokud můj blog čtete delší dobu, asi jste si všimli, že uznávám legendy a osobnosti, které předevšim v hudbě něco dokázali. Jednou z takových osobností z České republiky je právě Olda Říha. Před rockovou stage bylo během jejich vystoupení narváno, lidi křičeli, zpívali známé písničky (Až, Blues opuštěný postele, Já nesnídám sám, Lesní manekýn, Půlnoční závodní dráha a další) a na Oldovi bylo vidět dojetí z toho, že na koncert Katapultu přišlo takové množství lidí. I já jsem byla dojatá, při vzpomínce na Dědka... Další věc která se mi na celém jejich vystoupení líbilo je to, jak bylo odlišné. Mikrofony Oldy i Andyho byli v zadní části pódia, kousek před bubeníkem. Při každé vyhrávce nebo sólu oba vyběhli na střed pódia a předváděli co umí. Tady se hodí pochválit Andyho Budku (basskytara), který do skupiny zřejmě přináší stále novou energii - to jaké xichty během vystoupení předvádí je skvělé :D. Katapult byl podle mě špička celého festivalu a v druhé řadě jsem si ho užila maximálně.
Další interpret, který mě v programu zaujal byl Tomáš Klus a jeho Cílová skupina. Tohle má budoucnost. Na začátku vystoupení skupinu moderátor uvedl s tím, že na prvním ročníku festivalu Tomáš Klus hrál a poslouchalo ho pár lidí, produkce si ale říkala, že by z něj mohlo něco být. A hele - dnes koncertuje na centrální stage. Mohla bych ho vychvalovat jako v článku zde, ale dnes se o něm zmiňuji z trošku jiného důvodu. Miluju jeho improvizace. Na Votvíráku si nejednu střihnul a mě z ní nejvíce zaujala jedna fráze, kteoru jsem zvolila i jako název tohoto článku - Moje srdce je továrna na sny. Jedna z věcí, kterou na něm miluji je to, jaký je optimista a jak se neustále snaží nenásilnou formou změnit svět, nebo alespoň naší republiku. Všem jeho příznivcům doporučuji tento odkaz, kde je záznam z jeho vystoupení. Zmíněná improvizace je v čase 16:27. Jen je škoda že nikdo nezaznamenal zvukouvou zkoušku, protože během té Tomáš házel jeden vtip za druhým :)
K další věci, která se na Votvíráku rok od roku lepší jsme my :D. Zní to divně a narcistně, ale hned to vysvětlím. První rok jsme si koupili klasické lístky, stanovali jsme v přecpaném stanovém městečku, na trochu vody jsme čekali fronty stejně jako na toi toiky, které byli neustále plné a domů jsme jeli vlakem. Nevěděli jsme co nás čeká a tak jsme si s sebou vzali trochu jídla a alkohol. Vzít s sebou nealko nás ani nenapadlo. To byla chyba. I přesto jsme si to užili. Druhý rok už jsme měli VIP lístky, naše stanové městečko bylo hned vedle areálu, čili blízko, měli jsme oddělené toi toi na které se fronty nečekali a taky byly pravidelně vyvážené, vody byl dostatek ale podcenili jsme jinou věc - slunce. Nevzali jsme si opalovací krém a tak jsme trpěli ještě minimálně týden po Votvíráku. Tam i zpátky jsme jeli autem. A letos máme za sebou třetí ročník a musíme se pochválit. Opět jsme si koupili VIP lístky, jeli jsme tam i zpět autem, vzali jsme si opalovací krém, dostatek jídla a karton vody na osobu. Oproti tomu jsem já nechala doma alkohol, zjistila jsem totiž že mi je druhý den akorát špatně a navíc bych si koncerty tolik neužila. Takže jsem si dala pár grepových Staropramenů na osvěžení. A výsledek - žaludek je v pohodě, záda ani ramena nejsou ani trochu spálená, neměla jsem pocit dehydratace. Sečteno, podtrženo - každým rokem lepší.
Příští rok jedeme opět na VIP a už teď se nemůžeme dočkat :)

Takže teď jsem dospělá?

4. června 2013 v 17:34 | Veronika |  Něco o mně...
Je to oficiálně potvrzené. Mám za sebou maturitu, a světe div se - prospěla s vyznamenáním! Máme za sebou slavnostní vyřazení, na kterém nám bylo předáno maturitní vysvědčení a spousta dalších potvrzení a osvědčení. V posledních měsících jsme několikrát slyšeli termín "Zkouška dospělosti". Zní to hezky, ale opravdu dokáže soubor několika zkoušek radikálně změnit člověka?