Květen 2012

Bob Dylan - 71

24. května 2012 v 17:17 | Veronika |  Narozeniny, úmrtí apod.
Bob Dylan dnes oslaví svých krásných 71 let. Kdo nezná Boba Dylana, jako by nežil... Přesto ovšem není Dylan jen tak ledajaký zpěvák. Pokusím se vám popsat jak na mě působí jeho hlas: je tichý, nijak hlasitostně nevýryzný, Bob zpívá jako by se nechumelilo, strašně lehce, pohodově a přesto do toho dává všechen svůj cit. To je samozřejmě dáno i jeho skvělými skladbami, které jsou téměř vždy emocionálně založené. Se svým zpěvem dokáže uchvátit mnoho lidí i když málokoho na první poslech. Má charisma, dokáže skvěle spojit zpěv s kytarou a prokládá to celé foukací harmonikou. Podle wikipedie svým "zpěven nezpěvem" inspiroval mnoho jiných umělců, kromě jiných i mého miláčka Jimi Hendrixe, aby vůbec začal zpívat. Ten si totiž myslel, že zpívat neumí, a tak to odmítal. Potom ale slyšel Boba a řekl si, že se to nemusí umět tak, jako to umí všichni ostatní, musí se to jenom zazpívat tak, aby to bylo zajímavé, a v tom je zpěv Boba a Jimiho velmi podobný. Obdivovalo ho ale spousta dalších zpěváků - John Lennon, Paul McCourtney, David Bowie, Bruce Springsteen nebo Patti Smith.
Jeho oblibu u nás ukazuje tento odkaz, na kterém najdete seznam jeho písní přeložených do češtiny a zpívaných českými interprety.
Připojím malou historku z Londýna: Tak si to ťapeme se spolužačkama po New Bond Street (od domu Jimi Hendixe v Brook Street mimochodem :)) směrem na Oxford Street a najednou vidím uprostřed ulice stojan s plakátem Boba Dylana, nějaká upoutávka na jeho koncert, a já jak jsem byla rozjásaná z Jimiho tak jsem vykřikla: "Hele! Bob Dylan! Co tady dělá?" Koukali na mě divně nejenom spolužačky, ale i kolemjdoucí. Vůbec nechápali kde ho vidím :D. Pak když pochopili, tak se prozměnu divili, že mě tak dostal pouhý plakát uprostřed ulice. A proč jsem tak vyjekla? The answer is blowin´in the wind...

Bob Dylan - Blowin´In The Wind

Mike Dirnt - už čtyřicet?

4. května 2012 v 7:47 | Veronika |  Narozeniny, úmrtí apod.
Mike Dirnt - baskytarista skupiny Green Day dnes asi pořádně oslaví své kulaté čtyřicáté narozeniny.


Jeho vlastní jméno zní Michael Ryan Pritchard a přezdívku Dirnt dostal, když ve škole předstíral že hraje na kytaru a dělal při tom zvuky dirnt dirnt dirnt. Od malička žil u adoptivních rodičů, kteří se ale (když mu bylo asi šest nebo sedm) rozvedli. Od páté třídy je jeho nejlepší kamarád Billie Joe Armstrong. Nejprve spolu založili kapelu Sweet Children a později společně s Tré Coolem skupinu Green Day, která funguje dodnes. Perličkou na dortu je, že mike věří, že jednou převezmou vládu nad světem psi.

"Dogs are gonna take over the world. It´s a known fact for those who believe it, kinda like the Bible"

"Psi jednou převezmou nadvládu nad světem. To je známý fakt pro ty, kteří tomu věří, trochu jako bible." (volný překlad)

V roce 1994 se stalo hned několik významných událostí, hlavní z nich jsou smrt Kurta Cobaina a druhá narození Justina Biebera (a mě, mimochodem :D). Další událostí ale také bylo vydání alba Dookie. Překlad názvu znamená "Sračky", ale Mike v tom zřejmě jako mnoho ostatních viděl "Doggie" - pejsek. a zařadil na obal alba kousek ze své fantazie:


Na albu se mi nejvíce líbí asi písnička Longview, kde je krásně slyšet Mikova basa.

Green Day - Longview



Psychologie taneční (?) hudby

2. května 2012 v 20:40 | Veronika |  Ostatní
Trošku moc intelektuální nadpis, ne? Ne. To totiž přesně vyjadřuje co chci napsat. Předem se omlouvám všem, kteří sledují moderní hudbu a přesně dokáží určit její styl, nevím jeslti to, o čem budu psát je taneční hudba nebo něco jiného.
Když jsem dneska jela se spolužačkou ze školy, hrálo jí z rádia Michel Teló - Bara Bara Bere Bere. Při poslechu téhle "písničky" jsem se snažila přijít na to, proč je tak oblíbená (slyším jí pomalu z každého rohu). Je to melodií? Možná, takovéhle písničky asi teď "letí". Nebo textem? Kolik lidí v ČR umí portugalsky (nebo co je to vlastně za jazyk)? A to je právě ono. Skoro nikdo tomu nerozumí, ale lehce si zapamatuje dvě slova - BARA a BERE a budete je opakovat tak, jak je potřeba. Když si představím sebe na nějaké akci (ne na diskotéce, tam nechodím), kde hrají známé písničky od skupin jako Kabát, Chinaski, Divokej Bill, Harlej, Michal David, Olympic apod., uvědomím si, že se daleko víc bavím, když si na písničku můžu nejen zatancovat, ale i zazpívat. A pak si představím ty tančící davy, půlka z nich na drogách, druhá půlka opilá... A tančí a zpívají... A tohle není jen ta jedna písnička! Takových jsou stovky, jeden týden vzniknou, druhý týden je to novinka, třetí týden to všichni žerou a čtvrtý týden je to "starý" a je novinka něco jinýho, co má stejně krátkou životnost... To je pro člověka jako jsem já nepochopitelné. Poslouchám starý pecky klidně z 80. let a přijde mi to super.
Takže recept na rychlokvaškový úspěch je jasný - text, který se několikrát opakuje a není těžké ho zazpívat, plus nějaká ta "chytlavá" hudba (teda chytlavá jak pro koho). Fuck you music killers!