Úterý, 7. 9. 2010

7. září 2010 v 22:57 | Veronika |  Stáž v Italské Senigallii
Ráno jsme opět vstávali v půl osmí, šli jsme na snídani a ze snídaně šla Anet hned do práce, na recepci Cristalla. Docela jsme se divila že tam celou směnu jenom seděla a nic nedělala.  Od devíti hodin pracovala týna, tak tam s ní paní učitelka šla, aby věděla co a jak. no a já jsem měla být připravená kdyby napsala Francesca, tak abych mohla jít buď do práce, nebo do školy. Tak jsem byla připravená a kolem desátý asi napsala, ať za ní přijdeme do školy. Tak šly holky co nepracovaly s náma, aby tu školu viděly a aby věděly kde je. Přišli jsme tam, Francesca nás uvítala, představila mě nějakým lidem na recepci a potom jsme asi půl hodiny chodily po škole a poslouchali jak se s paní učitelkou na něčem dohadují. Nakonec z toho vyšlo to, že buu pracovat taky v Cristallu, že se budu s Anetou střídat. Byla jsem strašně šťastná :). Takže jsme přišli na pokoj, flákai jsme se a kolem jedný hodiny jsme si zašli na pizzu (opět). Kolem třetí jsem tda šla na recepci. Byl tam takovej mladej sympaťák, Andrea. Hned mi dal pohled a dopis abych to šla hodit do schránky na rohu hotelu. dobře jsme si popovídali, anglicky samozřejmě, naučil mě vyplňovat nějaký papíry, třídila jsem faktury, vydávala klíče (musím si opakovat čísla, protože oni na mě rychle vychrlí číslo pokoje a já jsem mimo :D), vyplňovala jsem check-in, občas jsem uklidila stoly a tak nějak co bylo potřeba. Občas za mnou někdo přišel a začal na mě mluvit italsky, no tak jsem mu řekla ať chvíli počká a došla jsem pro Andreu. Ředitel hotelu je taky milej pán :). Žádná kancelářská krysa. Večeřela jsem s personálem, připadala sem si tam docela blbě, bavili se tam italsky a já tam mezi nima seděla a rozumněla jsem každý desátý slovo. V devět jsem šla na pokoj a psala jsem domů, jak se mi strašně stejská, až jsem se rozbrečla. No a teď píšu tohle, a jdu spát...
 


Komentáře

1 StaJa StaJa | 8. září 2010 v 17:55 | Reagovat

V cizině, když je člověk bez svých nejbližších, je to skoro vždycky smutné. Až přejdou první dny, ty nejtěžší, bude líp. Měj se tam co nejlépe, držíme ti palce a jsme v duchu s tebou.

2 Jackeline Jackeline | Web | 14. září 2017 v 22:09 | Reagovat

Fakt?

3 Bart Bart | Web | 27. září 2017 v 23:26 | Reagovat

WOW

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama